Popis termínů systému Ubuntu Linux pro pevný disk a zařízení

Obsah:

1. Vysvětlení názvů zařízení v systému Linux
2. Označování zařízení v systému Linux
3. Označování zařízení v bootloaderu GRUB
4. Označování zařízení v bootloaderu GRUB2
5. Přehled termínů souvisejících se zařízeními a jejich používání v systému Ubuntu

Nejsou k dispozici žádné informace o příčině.

Vysvětlení názvů zařízení v systému Linux

Abyste mohli správně nainstalovat a používat systém Ubuntu Linux, je nezbytné chápat způsob označování zařízení a používání těchto názvů. Označování zařízení se spolu s novými verzemi systému Linux a změnami technologií měnilo a vyvíjelo.

Situaci bohužel není možné snadno přirovnat ke způsobům, kterými jsou zařízení označována a používána v systémech Windows nebo Apple. Existuje zde jistá podobnost se systémem Android společnosti Google.

Zpět na začátek

Označování zařízení v systému Linux

Systém Linux označuje každé zařízení názvem, pozicí a oddílem.

Původně se zařízení v systému Linux označovala takto:

• dev/fd0 – první disketová jednotka.
• dev/fd1 – druhá disketová jednotka.
• dev/sda – první disk SCSI podle adresy SCSI ID.
• dev/sdb – druhý disk SCSI podle adresy a tak dále.
• dev/scd0 nebo /dev/sr0 – první CD-ROM SCSI.
• dev/hda – primární disk na primárním řadiči IDE.
• dev/hdb – vedlejší disk (slave) připojený k primárnímu řadiči IDE.
• dev/mmcblk0 – karta SDHC na sběrnici PCMCIA. Označování speciálních zařízení.
• dev/sdb – jednotka USB flash s emulací SCSI. Jádro systému se ovšem spouští v paralelním režimu s několika ovladači. To neznamená, že jednotka sda nebo sdb je typu USB, ale že modul USB byl spuštěn ve stejný okamžik jako první jednotka a odesílá svá hlášení zároveň s ní.
• dev/hdc a/dev/HDD – primární a sekundární disky sekundárního řadiče. Novější řadiče IDE mají dva kanály, které se chovají jako dva řadiče.

Zpět na začátek

Označování zařízení v bootloaderu GRUB

V bootloaderu GRUB se pravidla změnila přidáním oddílu začínajícího číslicí 0.

Základní název disku řízeného řadičem (E)IDE je dev/hd? Znak ? se nahrazuje jedním písmenem. V bootloaderu GRUB se používá označení hd? Znak ? se nahrazuje číslem pozice v rozsahu 1 až 4.

Pojmenování zařízení je jednoduché. Pokud se podíváme na první příklad níže, první část tvoří název zařízení hd a druhou část pak pozice, kterou zastává a.

Název jednotky

• dev/hda – hlavní disk (master) připojený k prvnímu řadiči
• dev/hdb – vedlejší disk (slave) připojený k prvnímu řadiči
• dev/hdc – hlavní disk (master) připojený ke druhému řadiči
• dev/hdd – vedlejší disk (slave) připojený ke druhému řadiči

Název v bootloaderu GRUB

• hd1 – hlavní disk (master) připojený k prvnímu řadiči
• hd2 – vedlejší disk (slave) připojený k prvnímu řadiči
• hd3 – hlavní disk (master) připojený ke druhému řadiči
• hd4 – vedlejší disk (slave) připojený ke druhému řadiči

Označování oddílů je jednoduché – k názvu příslušného zařízení stačí připojit číslici. Níže naleznete příklady některých oddílů disku dev/hda

Název jednotky

• dev/hda0 – hlavní disk (master) připojený k prvnímu řadiči, první primární oddíl.
• dev/hda1 – hlavní disk (master) připojený k prvnímu řadiči, druhý primární oddíl.
• dev/hda4 – hlavní disk (master) připojený k prvnímu řadiči, první logický oddíl.
• dev/hda5 – hlavní disk (master) připojený k prvnímu řadiči, druhý logický oddíl.

Název v bootloaderu GRUB

• hd1,0 – hlavní disk (master) připojený k prvnímu řadiči, první primární oddíl.
• hd1,1 – hlavní disk (master) připojený k prvnímu řadiči, druhý primární oddíl.
• hd1,4 – hlavní disk (master) připojený k prvnímu řadiči, první logický oddíl.
• hd1,5 – hlavní disk (master) připojený k prvnímu řadiči, druhý logický oddíl.

Zpět na začátek

Označování zařízení v bootloaderu GRUB2

Pravidla se v bootloaderu GRUB2 změnila tím, že byla z pravidel vyňata číslice 0, a označování tedy začíná číslicí 1.

Základní název disku řízeného řadičem (E)IDE je dev/hd? Znak ? se nahrazuje jedním písmenem. V bootloaderu GRUB2 se používá označení hd? Znak ? se nahrazuje číslem pozice v rozsahu 1 až 4.

Pojmenování zařízení je jednoduché. Pokud se podíváme na první příklad níže, první část tvoří název zařízení hd a druhou část pak pozice, kterou zastává a.

Název jednotky

• dev/hda – hlavní disk (master) připojený k prvnímu řadiči
• dev/hdb – vedlejší disk (slave) připojený k prvnímu řadiči
• dev/hdc – hlavní disk (master) připojený ke druhému řadiči
• dev/hdd – vedlejší disk (slave) připojený ke druhému řadiči

Název v bootloaderu GRUB2

• hd1 – hlavní disk (master) připojený k prvnímu řadiči
• hd2 – vedlejší disk (slave) připojený k prvnímu řadiči
• hd3 – hlavní disk (master) připojený ke druhému řadiči
• hd4 – vedlejší disk (slave) připojený ke druhému řadiči

Označování oddílů je jednoduché – k názvu příslušného zařízení stačí připojit číslici. Níže naleznete příklady některých oddílů disku dev/hda

Název jednotky

• dev/hda1 – hlavní disk (master) připojený k prvnímu řadiči, první primární oddíl.
• dev/hda2 – hlavní disk (master) připojený k prvnímu řadiči, druhý primární oddíl.
• dev/hda5 – hlavní disk (master) připojený k prvnímu řadiči, první logický oddíl.
• dev/hda6 – hlavní disk (master) připojený k prvnímu řadiči, druhý logický oddíl.

Název v bootloaderu GRUB2

• hd1,1 – hlavní disk (master) připojený k prvnímu řadiči, první primární oddíl.
• hd1,2 – hlavní disk (master) připojený k prvnímu řadiči, druhý primární oddíl.
• hd1,5 – hlavní disk (master) připojený k prvnímu řadiči, první logický oddíl.
• hd1,6 – hlavní disk (master) připojený k prvnímu řadiči, druhý logický oddíl.

Zpět na začátek

Přehled termínů souvisejících se zařízeními a jejich používání v systému Ubuntu

Jednotky SATA (Serial Advanced Technology Attachment)

S příchodem jednotek SATA se pravidla změnila a pevné disky se nyní většinou označují jako sda namísto hda. Kde sd označuje sériovou jednotku.

Tabulky oddílů

Tabulka oddílů obsahuje informace o oddílech pevného disku nebo jiného úložného zařízení. Pro rozložení tabulky oddílů se používají dva standardy:

1. Master Boot Record (MBR) – MBR neboli hlavní spouštěcí záznam, také známý jako ms-dos, lze označit za původní standard. MBR je nejpoužívanější tabulka oddílů, která má ovšem dvě hlavní omezení

   1. Neumožňuje vytvářet více než čtyři hlavní oddíly. Tyto oddíly se označují jako primární.

   2. Velikost oddílů nesmí přesáhnout 2 TB.

2. GUID Partition Table (GPT) – standard GPT se objevil později. Záznam MBR se stále používá, jeho omezení jsou základem vývoje GPT. Standardu GPT se netýkají dvě zmíněná omezení tabulky MBR. Lze používat několik primárních oddílů a velikosti jednotky mohou přesáhnout 2 TB.

Pravidla pro označování pevných disků

První, co byste měli vědět, je fakt, že v systému Linux neexistuje jednotka C ani jednotka E. Namísto nich uvidíte jednotky označené /dev/sda, /dev/sdb, /dev/sdc, atd. Označení dev je zkratka slova device (zařízení). Označení sd je zkratka pro ovladač velkokapacitního paměťového zařízení Small Computer System Interface (SCSI).

Oddíly a číslování oddílů

Abyste mohli na pevný disk nainstalovat operační systém, musíte ho rozdělit na úložné jednotky. Tyto úložné jednotky nazýváme oddíly. V rámci tabulky oddílů MBR, která se používá ve výchozím nastavení téměř všech distribucí systému Linux, existují tři různé typy oddílů – primární, rozšířené a logické. V rámci tabulky oddílů MBR je každý oddíl, který není přímo označen jako rozšířený nebo logický, oddílem primárním. Veškerý nepřiřazený prostor na disku je zobrazován jako Volné místo. Ačkoli je tento prostor volný, v tomto stavu ho nemůžete používat. Z pohledu systému toto volné místo neexistuje až do okamžiku, kdy je rozděleno na oddíly.

Pokud jste již vytvořili maximální počet oddílů a stále je k dispozici volné místo, nebude možné ho používat.

Rozšířený oddíl

Pokud některý z oddílů označíte jako rozšířený, lze v jeho rámci vytvořit mnoho dalších pododdílů. Tyto oddíly se označují jako logické a počet logických oddílů, které lze vytvořit, v podstatě není omezen. To znamená, že můžete vytvořit tři hlavní oddíly a jeden rozšířený oddíl a poté v jeho rámci vytvořit několik dalších oddílů.

Grafický instalační program systému Ubuntu se nazývá Ubiquity.

Byly přidány dvě funkce, které byly v jiných distribucích systému Linux k dispozici již delší dobu.

Tyto dvě funkce jsou:

Šifrování celého disku

Podpora šifrování domovského adresáře uživatelů je v programu Ubiquity k dispozici již dlouho, ovšem ve formě nástroje pro fyzické zabezpečení. Při použití funkce šifrování celého disku se systém nespustí, dokud není zadáno správné heslo pro šifrování disku. Při každém restartu se uživateli sedícímu před počítačem s aktivním šifrováním celého disku zobrazí výzva.

Správce logických svazků systému Linux (LVM)

Díky nástroji LVM lze snadno spravovat místo na disku. To se týká především změny velikosti oddílů a přidávání dalších disků do systému. V nástroji LVM nejsou vestavěny funkce pro redundanci. To znamená, že pokud v systému s více disky jeden disk selže, způsobí to problémy. Nástroj LVM funguje pouze s využitím automatizovaného schématu.

Zpět na začátek