Popis termínů systému Ubuntu Linux pro pevný disk a zařízení

Obsah:

1. Vysvětlení názvů zařízení v systému Linux
2. Označování zařízení v systému Linux
3. Označování zařízení v bootloaderu GRUB
4. Označování zařízení v bootloaderu GRUB2
5. Přehled termínů souvisejících se zařízeními a jejich používání v systému Ubuntu

Vysvětlení názvů zařízení v systému Linux

Abyste mohli správně nainstalovat a používat systém Ubuntu Linux, je nezbytné chápat způsob označování zařízení a používání těchto názvů. Označování zařízení se v nových verzích systému Linux měnilo a vyvíjelo kvůli změnám technologií.

Situaci bohužel není možné snadno přirovnat ke způsobům, kterými jsou zařízení označována a používána v produktech se systémem Windows nebo Apple. Existuje zde jistá podobnost se systémem Android společnosti Google.

Označování zařízení v systému Linux

Systém Linux označuje každé zařízení názvem, pozicí a oddílem.

Původně se zařízení v systému Linux označovala takto:

• dev/fd0: První disketová jednotka
• dev/fd1: Druhá disketová jednotka
• dev/sda: První disk SCSI (Small Computer System Interface)
  • (podle adresy SCSI ID)
• dev/sdb: Druhý disk SCSI podle adresy atd.
• dev/scd0 nebo /dev/sr0: První disk SCSI CD-ROM
• dev/hda: Primární disk na primárním řadiči IDE (Integrated Drive Electronics)
• dev/hdb: Sekundární disk na primárním řadiči IDE
• dev/mmcblk0: Karta SDHC (Secure Digital High Capacity) ve slotu PCMCIA (Personal Computer Memory Card International Association )
  • (Speciální označování zařízení).
• dev/sdb: USB (Universal Serial Bus) flash disk s emulací SCSI
  • (Jádro systému se ovšem spouští paralelně s několika ovladači. To neznamená, že jednotka sda nebo sdb je USB disk, ale že USB modul byl spuštěn současně jako disk 1 a také současně posílá své zprávy.)
• dev/hdc a /dev/hdd: Primární, resp. sekundární disky sekundárního řadiče. Novější řadiče IDE mají dva kanály, které fungují jako dva řadiče.

Označování zařízení v bootloaderu GRUB

V bootloaderu GRUB se pravidla změnila přidáním oddílu začínajícího číslicí 0.

Základní název disku řízeného řadičem (E)IDE je dev/hd? Znak ? se nahrazuje jedním písmenem. V bootloaderu GRUB to bude hd? Znak ? označuje pozici jedna až čtyři.

Pojmenování zařízení je jednoduché. Když vezmeme první příklad níže, první částí je název zařízení hd a druhou částí je pak pozice, kterou zastává a.

Název jednotky:

• dev/hda primární disk na prvním řadiči
• dev/hdb sekundární disk na prvním řadiči
• dev/hdc primární disk na druhém řadiči
• dev/hdd sekundární disk na druhém řadiči

Název v bootloaderu GRUB:

• hd1 primární disk na prvním řadiči
• hd2 sekundární disk na prvním řadiči
• hd3 primární disk na druhém řadiči
• hd4 sekundární disk na druhém řadiči

Označování oddílů je jednodušší, jelikož k názvu příslušného zařízení stačí připojit číslici. Níže naleznete příklady některých oddílů dev/hda.

Název jednotky:

• dev/hda0 primární disk na prvním řadiči, první primární oddíl
• dev/hda1 primární disk na prvním řadiči, druhý primární oddíl
• dev/hda4 primární disk na prvním řadiči, první logický oddíl
• dev/hda5 primární disk na prvním řadiči, druhý logický oddíl

Název v bootloaderu GRUB:

• hd1,0 primární disk na prvním řadiči, první primární oddíl
• hd1,1 primární disk na prvním řadiči, druhý primární oddíl
• hd1,4 primární disk na prvním řadiči, první logický oddíl
• hd1,5 primární disk na prvním řadiči, druhý logický oddíl

Označování zařízení v bootloaderu GRUB2

Pravidla se v bootloaderu GRUB2 změnila tím, že z nich byla vyňata číslice 0, a označování tedy začíná číslicí 1.

Základní název disku řízeného řadičem (E)IDE je dev/hd? Znak ? se nahrazuje jedním písmenem. V bootloaderu GRUB2 to bude hd? Znak ? označuje pozici jedna až čtyři.

Pojmenování zařízení je jednoduché. Když vezmeme první příklad níže, první částí je název zařízení hd a druhou částí je pak pozice, kterou zastává a.

Název jednotky:

• dev/hda primární disk na prvním řadiči
• dev/hdb sekundární disk na prvním řadiči
• dev/hdc primární disk na druhém řadiči
• dev/hdd sekundární disk na druhém řadiči

Název v bootloaderu GRUB2:

• hd1 primární disk na prvním řadiči
• hd2 sekundární disk na prvním řadiči
• hd3 primární disk na druhém řadiči
• hd4 sekundární disk na druhém řadiči

Označování oddílů je jednodušší, jelikož k názvu příslušného zařízení stačí připojit číslici. Níže naleznete příklady některých oddílů dev/hda.

Název jednotky:

• dev/hda1 primární disk na prvním řadiči, první primární oddíl
• dev/hda2 primární disk na prvním řadiči, druhý primární oddíl
• dev/hda5 primární disk na prvním řadiči, první logický oddíl
• dev/hda6 primární disk na prvním řadiči, druhý logický oddíl

Název v bootloaderu GRUB2:

• hd1,1 primární disk na prvním řadiči, první primární oddíl
• hd1,2 primární disk na prvním řadiči, druhý primární oddíl
• hd1,5 primární disk na prvním řadiči, první logický oddíl
• hd1,6 primární disk na prvním řadiči, druhý logický oddíl

Přehled termínů souvisejících se zařízeními a jejich používání v systému Ubuntu

Jednotky SATA (Serial Advanced Technology Attachment):

S příchodem jednotek SATA se pravidla změnila a pevné disky se nyní většinou označují jako sda namísto hda, kde sd označuje sériovou jednotku.

Tabulky oddílů:

Tabulka oddílů obsahuje informace o oddílech pevného disku nebo jiného úložného zařízení. Pro rozložení tabulky oddílů se používají dva standardy:

1. Master Boot Record (MBR): MBR neboli MS-DOS lze označit za původní standard. MBR je nejpoužívanější tabulka oddílů, která má ovšem dvě hlavní omezení:

   1. Neumožňuje vytvářet více než čtyři hlavní oddíly. Tyto oddíly se nazývají primary oddíly.

   2. Velikost oddílů disku nesmí přesáhnout 2 TB.

2. Tabulka oddílů GUID (GPT): Tabulka GPT přišla později. Záznam MBR se stále používá, jeho omezení jsou základem vývoje GPT. Standardu GPT se netýkají dvě zmíněná omezení tabulky MBR. Lze používat několik primárních oddílů a velikost jednotky může přesáhnout 2 TB.

Pravidla pro označování pevných disků:

Jako první je třeba vědět, že v systému Linux neexistuje jednotka C nebo jednotka E. Zobrazí se něco jako /dev/sda, /dev/sdb, /dev/sdca tak dále. Část dev je zkratka pro device (zařízení). Část sd je zkratka pro velkokapacitní úložiště SCSI.

Oddíly a jejich číslování:

Abyste mohli na pevný disk nainstalovat operační systém, musíte ho rozdělit na úložné jednotky. Tyto úložné jednotky nazýváme oddíly. V rámci tabulky MBR, která se používá ve výchozím nastavení téměř všech distribucí systému Linux, existují tři různé typy oddílů – primární, rozšířené a logické. V rámci tabulky oddílů MBR je každý oddíl, který není přímo označen jako rozšířený nebo logický, oddílem primárním. Veškerý nepřiřazený prostor na disku je zobrazován jako volné místo. Ačkoli je tento prostor volný, v tomto stavu ho nemůžete používat. Z pohledu počítače toto volné místo neexistuje až do okamžiku, kdy je rozděleno na oddíly.

(Obrázek 1: Snímek obrazovky s oknem Průvodce oddíly)

Pokud jste již vytvořili maximální počet oddílů a stále je k dispozici volné místo, nebude možné ho používat.

(Obrázek 2: Snímek obrazovky s chybovou zprávou ohledně oddílů)

Rozšířený oddíl:

Pokud některý z oddílů označíte jako rozšířený, lze v jeho rámci vytvořit mnoho dalších pododdílů. Tyto oddíly se označují jako logické a počet logických oddílů, které lze vytvořit, v podstatě není omezen. To znamená, že můžete vytvořit tři hlavní oddíly a jeden rozšířený oddíl a poté v jeho rámci vytvořit několik dalších oddílů.

Grafický instalační program systému Ubuntu se nazývá Ubiquity.

Byly přidány dvě funkce, které byly v jiných distribucích systému Linux k dispozici již delší dobu.

Tyto dvě funkce jsou:

Šifrování celého disku:

Podpora šifrování domovského adresáře uživatelů je v programu Ubiquity k dispozici již dlouho, ovšem ve formě nástroje pro fyzické zabezpečení. Při použití funkce šifrování celého disku se počítač nespustí, dokud není zadáno správné heslo pro šifrování disku. Při každém restartu se uživateli před počítačem s aktivním šifrováním celého disku zobrazí výzva.

Správce logických svazků systému Linux (LVM):

Díky nástroji LVM lze snadněji spravovat místo na disku. To se týká především změny velikosti oddílů a přidávání dalších disků do počítače. V nástroji LVM nejsou vestavěny funkce pro redundanci. To znamená, že pokud v počítači s více disky jeden disk selže, způsobí to problémy. Nástroj LVM funguje pouze s využitím automatizovaného schématu.